Tak zas po pár dnech se nám daří připojit k internetu a doplňujeme obrázky z dalšího putování.
Z Bishofshofenu jsme pokračovali přes Wagrain do Altenmarktu a kousek nad fabrikou Atomicu přenocovali. To, že nám zvesela kapky bubnovaly do střechy asi ani nemusím zmiňovat. Ráno ve městě zjišťujeme jak by mohla vypadat předpověď na další dny a aspoň krátkou procházkou podél Ennsu větráme polobotky. Nicméně počasí nevypadá, že by se mělo umoudřit natrvalo a tak pokračujeme do Radstadtu, kde na informacích získáváme konečnou předpověď věstící ještě den deště a den zamračena do následujícího polojasna. A tak znovu zvedáme kotvy a rozhodnutí padá na Rottenmann v Rottenmanner Tauern.
Úterní ráno už naštěstí věstí mírné zlepšení, tak do batůžků přibalujeme goračky a vyrážíme konečně zase na výlet po svých. Tedy ne až tak po svých. Nejdříve se kousek vracíme po hlavní silnici k Lieznu z níž po chvilce odbočíme do Strechau. Tam necháváme Modrýho a nás čeká výstup na Burg Strechau. Tohohle hradu jsme si všimli, když jsme navečer přijížděli do Rottenmannu, takže pořádně ani nevíme, co nás čeká. Naštěstí počásko drží a jen zatažená obloha nechává vzpomínku na předešlé deště. Za slabou tři čtvrtě hodinu jsme před bránou, kde se kámošíme s pár kůzlaty za plotem a přes most vcházíme do hradu.
A teď to překvapení, které na nás čekalo uvnitř. Kromě normální hradní prohlídky s návštěvou komnat a sálů se můžete vydat na zkrácenou expozici čítající sbírku veteránů. No můžete hádat, kam jsme šli.
Většinu tvoří vozy Steyr, ale i pár Fiatů se našlo a také jedna Isetta, NSU, Jaguar a hlavně Tatra z Kopřivnice. Všechny jsou provozuschopné a tak jsme hned vymýšleli, jestli se s panem hrabětem nedohodneme a na chvilku mu nesvěříme Modrýho na výstavu a nepůjčíme si nějakého mladíka z jeho sbírky. S posledním kouskem však přichází náš odchod, ještě rozloučení s kůzlatama a druhou hradní stezkou zpátky dolů do vesnice.
Chvíli jsme se rozhodovali kam dál a tak zkoušíme úzkou silničku na Oppenberg. Měla by to být vesnice výše proti proudu potoku nad Strechau. Prudké stoupání, serpentiny, nakonec i jízda na jedničku...nu, asi po dvou třech kilometrech se rozhodujeme, že nebudeme Modrýho trápit v další vrchařské prémii a otáčíme. Necháváme naši šestnáctistovku trochu vydýchat a vracíme se zpět k Rottenmannu.
A je tu středa a výlet na Kreuzbergalm. Nu, výšlap směrem na Kreuzberg, neb z místních map jsme moc moudří nebyli, tak jsme se až do poslední chvíle spíše nechávali překvapit, než přesně věděli kam jdeme.
Ráno jsme vyrazili s Modrým do St.Lorenzen a dále již pěšky do kopců. Úvozová cesta, prosvítající Slunko, zkrátka pohoda jak má být. Až teda na to, že po červené značce ani vidu ani slechu, ale tomu moc nevěnujeme pozornost. Nakonec docházíme na náhorní plošinu s několika baráčky a největším stavením u jezírka. To ještě netušíme, kolikrát se kolem jezírka a přilehlých kopcích budeme motat a sami sebe ptát, kde vlastně opravdu jsme. Nakonec díky lámané domluvě s místními dřevaři vyrážíme přes údolí v domnění, že Kreuzberg, musí přeci mít na vrcholu kříž, který tu nikde nebyl, bude tam. Párkrát to vypadá spíše jako cesty Dr. Livingstona, ale i protější vršek zdoláváme a po kříži ani památky. Tak citem volíme cestu návratu, která nakonec po pár kilometrech končí a sbíháme kus naslepo lesem dolů, kde narážíme na nějakou další, zajisté už správnou. Jaké je to překvapení, když se zase ocitáme na Kreuzbergalmu. Scházíme tedy zpět po naší výstupové trase a kousek nad St.Lorenzenem znovu zkoušíme nějakou variantu, kterou bychom sešli zpět k Modrýmu. Nakonec kolem stavení s několika pejsky, kteří se na nás zkoumavě dívají dorážíme zpátky do vesnice a zdravíme se s čekajícím Modrým a jen se dohadujeme kam se poděla ta červená značka, kterou jsme za celý den ani jednou neviděli.
Tak jako včera a předevčírem se probouzíme na parkovišti před hradbami starého Rottenmannu a den začínáme snídaní za užaslého přihlížení kolemjdoucích. Ale netrvá to tak dlouho a ranní divadlo balíme a pešky vyrážíme k Rottenmanner Hütte a ještě výše k Diewaldguplf (2125m n.m.) a třeba i dál, když nám bude zbývat čas. Počáteční stoupání okolo městské sjezdovky je celkem přísné a tak jsme dost zvědavi jak nám půjde dalších 1450 m převýšení, které nás dělí od vrcholových partií, kam máme namířeno. Naštěstí pokračování už je přívětivější a okolo domku na skalním ostrohu se dostáváme až na parkoviště u nákladní lanovky pro Rottenmanner Hütte, kde konči široká lesní cesta a dále pokračuje pěšina začínající jako Cesta pěti světových náboženství. Jaké číslo si v Rakousku představují pod pětkou se dozvíte z obrázků a neříkejte pak, že vás to nepřekvapilo.
U Rottenmanner Hütte potkáváme místní chlupáče a po čaji pokračujeme dál k vrcholkům. Kousek na chatou se dostáváme na hranici lesa a s výhledy na skalkami poseté vršky nabíráme metry, abychom po chvíli stáli ve dvou tisících a koukali na druhou stranu do údolí k Oppenbergu.
Jaké to shledání se sněhulákem Lojzou na výpravě, tak mu pořizujeme vrcholovou fotku a sami pokračujeme k dnešnímu cíli Diewaldguplfu. Na jeho vrcholku se naopak fotíme my a po krátké pauze vyrážíme kousek zpět, abychom mohli pokračovat na Stein am Mandl, ze kterého máváme Modrýmu dolů do Rottenmannu a sami začínáme sestupovat do údolí.
Kamplsteig na začátku vypadá jako příjemná pěšina po hraně hřbetů a servíruje nám parádní výhledy do údolí Rottenmannu i Oppenbergu. Leč netrvá to ani tak dlouho a po kousku klesání řídkým lesíkem se dostáváme na vrchol něčeho, co by se bez nadsázky dalo pojmenovat peklem. Alespoň lesním. Cesta dál pokračuje prudce z kopce, jen řídký horský les se zakrslými jehličnany vystřídal jeden nekonečný polom. Hledání pěšiny mezi vyvrácenými pařezy a přebíhání jednotlivých vodorovných cest pro lesáky nebere konce. Vypadá to spíš jako bychom sbíhali přes jednotlivé galerie v lomu, než jako pěkná lesní stezka. Leč nakonec přeci jen vcházíme do lesa a poslední porci sestupu nám už zas šumí koruny stromů nad hlavami. Na závěr se z cedule dovídáme, že dále žijí klokani a to už nás ani tak nepřekvapuje. Lousknutím prstů jsme u Modrýho a jen krátký přejezd na opuštěnější parkoviště před večerním posezením s vínkem.
Dobrou noc, všechny obrázky jsou v galerii a my zas jedem dál.
Žádné komentáře:
Okomentovat