Aááaa jsme zpět. A máme s sebou plno novinek. Naposledy jsme psali o tom jak Vancouver poznáváme jako „pěší turisté“ a všude chodíme pěšky. To se však včera změnilo a konečně máme naše vysněné vozidlo. Jmenuje se Lola a je to Ford Econoline z roku 1985. Po obcházení různých inzerátů a potulování se ulicemi Vancouveru jsme nakonec kývli na nabídku dvou holek co byli asi nejsdílnější a po mailech nám jejich auto po kouskách popsali. Hlavně vše, co jsme chtěli vědět k přihlášení a tak. Možná to bylo tím, že to byla Němka a Australanka, protože místní Kanaďané moc mail nepoužívají a vše řeší telefonem. Což je s naší angličtinou víc jak úsměvné. Nu, než všemožné popisování jak Lola vypadá asi nejvíce napoví pár obrázků, které už máme z prvního přespávání ještě v ulicích Vancouveru.
Ještě než jsme se ale stali hrdými majiteli tohoto bouráku stačili jsme si projít pěknej kousek města. Podívali jsme se ještě dál na východ po naší East Hastings Street a do přilehlých vilkových čtvrtí a na druhou stranu i do vlastního centra, Downtouwnu a Gastouwnu. Moc obrázků odtamtud nemáme, ale to jsme si nechali až na poslední dny v Kanadě, na příští rok. Už s poznávačkama v batohu jsme došli až do vyhlášeného Stanley parku. Tam se západem Slunce otáčíme a vracíme se vstříc naší Lole a první noci „na ulici“. Ještě než uleháme na 51. Avenue mezi baráčky do pelechu, stačili jsme v Canadian Super Storu nakoupit na další dny. Bylo toho za 70 dolarů, tak to snad nějaký čas vydrží. Jídlo tu není zrovna nejlevnější, takže jsme zvolili za naší oblíbenou značku, NoName, něco jako u nás Tesco výrobek a jiné podobné.
A co bychom Vám napsali k první podzimní noci v dodávce. Byla zima, ale to ráno umírnilo sluníčko a tak jsme se při uklízení a rovnání všech našich věcí do auta aspoň trochu zahřáli. Další noci už však budou v pohodě. Po tom, co vše našlo své místo, dokonce i lyže se nám tam vešly, vyrážíme na Broadway Avenue, kde jsou outdoorové obchody a i jeden bazar a hned jsme tu nechali 250 dolarů za nové spacáky. Jeden péřák, jeden s dutým vláknem, tak uvidíme, ale cena příjemná, teda alespoň v porovnání, kolik by stály v Čechách. Což se rozhodně nedá říct o lyžích a děkujeme bohu, že jsme se nenechali zviklat všema těma našeptávačema, že lyže si tu koupíme za babku. No nevím, za čí babku, ale Sport junkies, obdoba našeho Happy sportu v Praze, nám potvrdili že tahání všech těch krámu sem se vyplatilo. Co jsme tak koukali, tak se ceny motaly okolo 300 dolarů za pár lyží, což je skoro cena všech našich lyží dohromady a příplatek za ně už je jen zlomkem. A to tu máme aj telemarky a na ty jsme mezi těma bazarovkama nenarazili.
Tak a to je asi vše z Vancouveru, akorát jsme na odjezdu, koukáme po lyžařských resortech kam to namíříme a začneme se ptát po práci, tak nám držte palce.
Žádné komentáře:
Okomentovat