Vítej poutníče...

...ocitl jsi se na stránkách věnovaných cestování. Cestám dalekým i krátkým, pestrým i všedním, radostným i strastným, ale hlavně cestám našim. Nechť se Ti na nich líbí a dokážou Ti být v něčem nápomocny, i kdyby jen v prostém potěšení oka obrázky z našich putování.

čtvrtek 12. dubna 2012

12. dubna, Kanada; Znovu na cestách...

     Tak a je to venku. Sezóna nám definitivně skončila, vleky stojí, hotel i hostel jsou zavřený a v celý vesnici pomalu není živáčka. A tak jsme teď poslední dva dny strávili „zaletňováním“ hotelu do další zimy. V úterý podvečer však už ale bylo všechno uděláno a tak jsme naposledy slavnostně vyplnili odpracované hodiny do listu a i my definitivně skončili.
     Za poslední dva měsíce toho tu na blogu moc nepřibylo, tak se můžete těšit, že teď to zase napravíme. Ono se popravdě moc toho ani v Apexu nedělo. Vlastně jen dvě větší události. A to Keg Cup, což byla taková megafiremní akce, kdy měl vyprodáno jak hotel, tak hostel a jarní prázdniny, který nám teda zrovna nějak zvlášť silný nepřišly. Jinak dny plynuly, tak jak před tím. Práce, lyže, sem tam výlet na pásech... V posledním týdnu už bylo vůbec volně a tak jsme si naplánovali volno podle předpovědi a vyrazili na asi nejhezčí výšlap, který jsme v okolí Apexu podnikli.


     Mohlo by se to jmenovat „Přes tři kopce“ nebo tak nějak. Během jednoho dne jsme vyšlápli něco kolem tisíce vejškovejch metrů a co jsme si vyšlápli, tak i s sjeli. Místama to bylo celkem veselý, když jsme třeba hledali cestu skrz rokli s porostem mladejch smrčků, ale i tu jsme nakonec našli a na poslední kopec jsme se ještě před setměním vydrápali. Nejvyšší čas na návrat domů. V lese už bylo pěkně šero a tak to vyšlo tak akorát. Ranní vstávání do práce Vám už asi popisovat moc nemůsíme...



     To už ale Velikonoce klepali na dveře a my věděli, že bude na čase zvednout kotvy. Za posledními hosty se dveře zavřeli v pondělí a nás čekalo velký uklízení. Pojali jsme to co nejrychlejc, což v praxi vypadalo, že budeme dělat klidně dvacet hodin denně, jen aby to už bylo hotový. Nakonec nám to zabralo dva dny, v což jsme tak nějak tajně doufali. Trochu jsme si oddechli a hned začali stěhovat všechny věci do auta, abychom už už mohli vyrazit. Chvíli nám to dalo, hlavně lyže seskládat tak, aby se kolem nich ještě něco vešlo byl trochu oříšek. Ale po chvíli domlouvání i to se povedlo a tak jsme včera kolem třetí odpolední opět vyjeli z Apexu na cesty.


     Pár dní se teď budeme motat po okolí Pentictonu, kvůli obhlídce práce v sadech na léto, ale pak už opravdu vyrazíme dál a údolí Okanagan na nějakej pátek opustíme. A kam... no, jediná nápověda od nás, na sever...

Žádné komentáře: