Tak pár dní uběhlo, abychom Vám mohli přinést zas pár nejčerstvějších zpráv zpoza oceánu. Z Osoyoosu jsme se vrátili do Pentictonu, cestou se poptali u několika farmářů přímo v sadech na letní sběry a s nabytými informacemi se dali do toho samého v pondělí v okolí Pentictonu. Ráno jsme byli v Naramatě, kde jsme narozdíl od Osoyoosu moc nepochodili. Ne, že by tam práce nebyla, ale nebylo lidí, kteří by nám o ni něco řekli. Až na pár aut na silnicích to tam vypadalo, jako by všichni utekli. Co naplat, poptáme se až to bude aktuální a my se vrátíme do týhle části Okanaganu. Pak nás ještě čekala víceméně předem domluvená schůzka s Marcem, naším známým ze zimy, který má u svýho domku také sad a aj nějakou tu práci pro nás na léto. Bylo z toho milý setkání, pokecali jsme o našich plánech na jaro a začátek léta a s tím, že bychom se u něho koncem června přihlásili jsme se také rozloučili.
A konečně, v úterý nás čekalo obíhání finančního úřadu. Taková třešínka na dortu než pojedeme dál. Po probuzení a snídani vyrážíme do ulic a doufáme, že to v cuku letu vyřešíme. Když jsme tu byli v pátek, dostali jsme od pána list s kontaktem na jakýsi ženský spolek, kde byl měl být v daný termín nějaký dobrovolník, který by nám poradil jak na daně, které jsme zaplatili a které bychom mohli dostat zpět. V daný termín jsme na místě, kde nacházíme vcelku sdílného chlapika, že dobrovolník tu bude příští neděli. Takže to vypadá, že znovu zkusíme vyrazit na finanční úřad s našima tééčtyřkama, formulářem od zaměstnavatele, který dokládá naše příjmy a odvedené daně. Naštěstí tentokráte tam je jiný ouředník a ten se s námi baví o trochu více než předešlý, který rovnou sáhl po papíru s již zmiňovaným ženským spolkem. Je evidentně zaskočen, že se pokoušíme daně vyřešit svépomocí a když se dovídá, že nejsme Kanaďané, ale z Čech, už je daleko obezřetnější v radách, co kam patří a odkazuje nás na kanadskou mezinárodní daňovou kancelář, nebo jak to nazvat, kde by nám měli poradit, co vše potřebujeme a tak. Ještě to tak zkoušíme, ale evidentně naše T4 samotný mu stačit nebudou. Takže se rozhodujeme, že to necháme na později, děkujeme a odcházíme s nepořízenou. Prodloužení pojištění na naší Lolu je už jen rutinou a tak jsme zanedlouho zpátky a aspoň tohle máme do srpna vyřízené. A co teď? Krátce se zastavujeme na internetu a kolem čtvrtý konečně startujeme a vyrážíme nám ještě známým směrem do Kelowny.
Tam se nám naštěstí již daří a tak vše co potřebujeme zanedlouho máme. Desinfekci do vody, bombu k vařiči, Verce nový botky a nakonec úplně normální nákup potravin. Z něj tedy trochu vyčnívá grilovaný kuře a sushi a tak se ještě před odjezdem strhává uvnitř Loly taková malá žranice. V superstoru, asi v nejekonomičtější kanadský variantě supermarketu, totiž mývají za sedm dolarů kilový grilovaný kuřata a tomu se strašně špatně odolává.
Ale to už pokračujeme v našem putování a pomalu kilometry přibývají. Míjíme Vernon, opravdové město, ne vesnici pochybné velikosti, jak jsme si jej představovali a nabíráme směr Revelstoke. Lola se odvážně pere se všemi kopci, které máme v cestě a i když ne vždy jsou kamioňáci shovívavý k jejímu rozvážnějšímu tempu ve stoupáních, bez újmy okolo půl dvanáctý v noci dorážíme do dnešního etapovýho cíle, Revelstoku. Chvíli hledáme plácek, kde bychom zastavili a nakonec to vyhrává malý parkoviště vedle vlakového nádraží. Prohlídku městečka necháváme na ráno a rázem usínáme.
Revelstoke je jedna, z hned několika Mekk lyžování v Kanadě a tak jsme se sem původně chtěli podívat jak jinak než na lyže. Jenže mezi tím stačili zavřít ve stejný termín jako Apex a tak se z něj stalo pouze jedno z míst na trase. Stačilo však projít první ulicí a člověk tu tu lyžařskou přítomnost pěkně cítí, hned z výloh prvních pár obchodů. Jeden s vybavením na kolo a lyže, druhej s nabídkou heliski a třetí je nám už dobře známá Valhalla stejně jako v Kelowně, takovej kanadskej hudáč. V Pentictonu, nebýt pár cedulí u silnice se směrovkama na Apex, tak ani člověk netuší, pod jakým kopcem se vlastně nachází. Chvíli tak bloumáme po ulicích, zastavujeme se na internet a zkoušíme se spojit s jedním kámošem, který by tu měl být. Leč bohužel to vypadá, že se tu pouze mineme a kousek po poledni zase vyrážíme dál. Zastavujeme se alespoň na kouknutí u spodní stanice kabinkový lanovky a z ještě bílých rukávů sjezdovek si necháváme zdát, jaký to tu může na lyžích být. Nic na plat, sedáme do Loly a jedeme. Další zastávkou nám je Lake Louise, kde bychom si měli lyžování z Revy, jak se Revelstoku familiárně říká, vynahradit.
Hned za městem najíždíme na nám již notoricky známou Transcanadian higway 1, po které bychom měli frčet až do Lake Louise. Až tam ale dnes nedojedeme a nocovat budeme ještě na straně Britské Kolumbie u jezera Wapato v málém hotýlku Great Divide Lodge. Není tomu tak, že by nás snad už nebavilo trávit noci v naší Lole. Ale mají tady vcelku výhodnou nabídku tzv. ski & stay, což je noc s permanentkou do Lake Louise za cenu jen o deset dolarů vyšší než cena samotné permanentky. Což za teplou sprchu a internet, díky kterému Vám sem napíšeme stojí. A noc v posteli, to už je jen takový bonus. No a co napsat o těch asi dvěstědvaceti kilometrech. Tak prvně jsme přejeli z přímořskýho časovýho pásma do pásma Kanadskýho Skalnatýho pohoří, což znamená, že máme hnedle o hodinu víc. Nám už dost známé cestování časem z letadla, člověk se ani nenadál a už zas počítá hodiny na prstech u rukou a ne a ne se dopočítat, kolik to vlastně máme doma v Čechách hodin. Jako druhá odrážka by mohla být všudypřítomná krásná příroda. Projíždíme hnedle třemi národními parky, Mount Revelstoke a Glacier National Park a Yoho National Park a bezpočtem provinciálních. Zvláště když jsme se přiblížili ke Cathedral Mountain, tak se začaly vynořovat pohádkový panoramata. A třetí odrážkou by tak mohlo být tankování v Goldenu, který jsme si asi už jako každé kanadské město představovali úplně jinak.
To už však zastavujeme u břehu Wapato Lake a dnešnímu cestování je konec. Ráno nám bude zbývat asi 20 kilometrů do Lake Louise a tak zbytek zápisků tentokráte už z provincie Alberta se dozvíte v dalším článku a doufáme, že čekání se nám podaří Vám zpříjemnit obrázky v galerii k prohlédnutí.
Žádné komentáře:
Okomentovat